Brasserie La Gare

V Praze poblíž Masarykova nádraží byla nedávno otevřena nová francouzská brasserie La Gare. Protože je La Gare mladší sestrou úspěšné belgické Les Moules, s níž sdílí i vynikajícího šéfkuchaře Pavla Veltruského a protože čistě francouzských restaurací je v Praze stále ještě minimum, moje očekávání byla vysoká.

Místo v La Gare jsem zamlouval asi měsíc po otevření. Volal jsem v pátek ráno a snažil jsem se zamluvit stůl na tentýž večer. Zcela automaticky jsem předpokládal, že moje snaha bude marná, protože musí být beznadějně obsazeno. Jaké bylo moje překvapení, když mi číšník hrdým tónem oznámil, že jsem ten večer první host. Pak ještě dodal něco ve smyslu, že vlastně budu prvním hostem za tento týden, což tedy už bylo sdělením marketingově zcela nadbytečným, ale budiž. Restaurace je však nová a i přes propagační první vlaštovku – velmi pozitivní recenzi v příloze Hospodářských novin – jí třeba ještě chvíli bude trvat, než si najde své hosty. Statut prvních zákazníků za celý týden tedy mě a mou partnerku jen překvapil, ale neodradil, a večer jsme vyrazili.

Brasserie, jak je ostatně patrné z jejího názvu, je umístěna poblíž Masarykova nádraží. Přiznám se, že když jsem se to dozvěděl, moje očekávání vystoupila hodně vysoko. Líbí se mi, když vyroste nová, kvalitní restaurace a přitom nemá zapotřebí využívat výhod notoricky známé lokality. Podniků s výhledem na hrad či podniků v uličce kroutící se směrem ke Staroměstskému náměstí je až dost. Otevřít typickou francouzskou brasserii někde vedle nádraží, v lokalitě neupravené, trochu špinavé, ale přesto nějak atmosfericky působící, to by bylo gourmetovo splněné přání. Nicméně, v Praze toto zůstane zatím jen přáním – La Gare sice je kousek od Masarykova nádraží, bohužel je to ale kousek tím „špatným" směrem – místo třeba v pěkně pražsky autentické ulici Na Florenci leží V Celnici, tedy v ulici přesně mezi hotelem Hilton a pobočkou UniCredit Bank. Alternativní lokalita se tedy bohužel nekoná.

Když jsem překonal malé zklamání ohledně průměrného umístění, začala už ale La Gare vykazovat jen skoro samé klady. Interiér je střízlivě vkusný, nese se v duchu odlehčené francouzské brasserie. Dominuje bílá barva na stěnách, hnědý nábytek a červené sedačky, podívejte se do fotogalerie na webu La Gare. V podstatě není co vytknout, nepočítáme-li tedy fakt, že restaurace byla v době naší návštěvy zcela prázdná. To sice nepůsobí příjemně, ale zcela jistě se to brzy změní.

La Gare je snad první restaurace v Praze (můj blog si neklade žádné oficiální ambice, takže jestli se mýlím a v Praze je takových restaurací už 28, zříkám se veškeré odpovědnosti), která má svou vlastní malou prodejnu francouzských potravin, z nichž některé jsou dokonce domácí výroby. Hned vedle vchodu do restaurace tak můžete koupit právě dopečené bagety, vynikající francouzská vína nebo sýry. To je nejenom skvělá zpráva pro všechny labužníky, ale navíc to určitě restauraci dodává punc výjimečného místa s pravou francouzskou atmosférou. Bohužel, když zmiňuji atmosféru, nemohu nedodat, že veškerá snaha o její vytvoření je marná, když u jídla pak vyhrává set složený z největších hitů ABBY a U2 (ABBU jsem poznal, to další nevím co bylo - U2 používám jen jako univerzální identifikátor toho skutečně nejvíce děsivého mainstreamu). I když v další části už budu veskrze pozitivní, protože La Gare se určitě do příště polepší, toto se skutečně nesmí stát. Stačí pár tónů světoznámé Mamma Mia how can I resist you (nebo tak nějak) a budete si připadat, jako byste se právě v Pizzeria Ristorante v Řepích naládovali zmraženou Hawaií. Proboha proč? To nebylo možné sáhnout v CD regálu jen o trochu vedle a pustit cokoliv francouzského? Nemusela to být zrovna provařená Edith Piaf, ale určitě existuje celá řada přijatelných francouzských tvůrců. No, pro další hodnocení na tento přešlap zkusím zapomenout.

Dost bylo kritiky, přistupme k samotnému jídlo. A to je oblast, kde La Gare exceluje. Jídelníček je sestaven skvěle. Žádná vyrušení nezvyklými jídly (na ta bude dost času až se v Praze nasytíme klasické Francie), žádné úlety stranou do jiných kuchyní. V La Gare najdete typicky francouzské menu – cibulová polévka, šneci z Burgundska, kohout na víně, kuře z Bresse, několik druhů koláčů quiche a samozřejmě domácí, opět francouzsky laděné zákusky. Velká část surovin je dovážena přímo z Francie, zásobování musí mít La Gare ošetřeno velkoryse, protože u některých položek slibuje servírování do 24 hodin od zabití/vylovení. Domnívám se, že v dané cenové relaci je to na pražské poměry něco zcela nevídaného.

Jako předkrm jsme volili cibulačku a tucet šneků z Burgundska. Cibulačka byla typická – neskutečně silná, aromatická, ale ne přechucená - skvělá. Snad ještě více ale překvapili šneci. Začíná být skoro pravidlem, že se šneci podávají bez ulit v keramických miskách s prohlubněmi. Ne, že by to bylo zcela špatně, ale nejklasičtější podání v podobě dvanácti šneků v ulitách, kleštiček a speciální vidličky na vytažení masa (a na zapití ideálně Mersault), u mě jednoznačně vede. Šneci byli zalití rozpuštěným máslem, které bylo dochuceno tak akorát, aby nepotlačilo chuť samotných šneků. Šneky v La Gare mohu rozhodně doporučit, jsou minimálně stejně dobří jako v sesterské restauraci Les Moules.

K hlavnímu jídlu jsme zkusili jehněčí kolínko na zázvoru a pošírovaného lososa s omáčkou beurre blanc. Jehněčí bylo připraveno opět bezchybně, bylo evidentně velmi čerstvé, mělo ideální věk a krásně vonělo. Lososa zde připravují v páře – to má mnoho výhod, určitě je to zdravý způsob přípravy, který zachová maximum chuti ryby. Já sám sice dávám přednost poněkud hutnější úpravě v troubě, to je ale čistě subjektivní názor. Omáčka beurre blanc - zřejmě jeden z nejsympatičtějších omylů gastronomie - byla ale vynikající. Maso a ryby se v La Gare běžně servírují s variací tří sezónních příloh. Už si sice nepamatuji, jaké přesně přílohy jsme měli, dobře si ale pamatuji, že mi určitě chutnaly.

Celkově musím říct, že jídlo v La Gare zdaleka překonalo moje očekávání. Možná je to tím, že v Praze moc míst s výhradně francouzskou kuchyní není a nemám proto s čím srovnávat. Každopádně je ale vidět, že šéfkuchař Pavel Veltruský dobře ví, co dělá a že léta strávená vařením ve Francii a v Anglii pod dohledem špiček v oboru (vařil např. u Michela Tramy a Alaina Rouxe, oba jsou tříhvězdičkoví šéfkuchaři) jsou neskutečně znát. Tříchodová večeře pro dva s vínem (0,5l) vyšla na 1400 Kč. S ohledem na špičkovou kvalitu surovin a jejich v podstatě bezchybné zpracování je to cena více než zajímavá.

La Gare je výjimečná restaurace. Za mimořádně příznivou cenu nabízí něco, čeho se Praze stále ještě zoufale nedostává – konkrétně zaměřené, sezónní menu, které kuchaři dokáží špičkově uvařit. I přes některé neduhy (lehce neautentické umístění, ABBA!) neváhám prohlásit, že jsem měl tu čest povečeřet v jedné z nejlepších restaurací v Praze, do které se určitě ještě mnohokrát vrátím.