Akademie Václava Hudečka je pro mladé houslisty v podstatě jediným místem, kde se lze učit pod Hudečkovým přímým vedením. Známý český houslista jinak nikde nevyučuje a věnuje se výhradně koncertování. Hudečkova akademie trvá 10 dnů, tento rok se uskutečnila již po čtrnácté, a to opět na stejném místě, tedy v lázeňských Luhačovicích. Akademie je každý rok zakončena třemi absolventskými koncerty, na nichž je nejnadanější mladý houslista Václavem Hudečkem oceněn jednak novým mistrovským nástrojem a druhak možností společného koncertu.
Absolventské koncerty se konají buď v Luhačovickém lázeňském divadle nebo v hale Vincentka. Ačkoliv „papírově“ kvalitnější zážitek by zřejmě mělo nabídnout divadlo, zvolili jsme pro návštěvu halu Vincentka. Genius loci známé haly uprostřed lázeňské kolonády převážil nad o něco lepší akustikou divadla.
Všechny absolvenstké koncerty mají jednu důležitou společnou charakteristiku – nenajdeme zde žádný orchestr, ale pouze samotného houslistu, kterého může, ale nemusí doprovázet klavír. Některé ze skladeb tak na jednu stranu mohou působit trochu ochuzeně, na druhou stranu právě v tomto minimalistickém podání je houslový interpret nejobnaženější a je tedy nejlépe možné posoudit jeho kvality.
Jednotlivé skladby byly poměrně dobře a pestře vybrány. Koncert nebyl tematicky nijak zaměřen, což lze vnímat jako jednoznačné pozitivum. Přece jenom tematicky jednostranně zaměřená skladba koncertu by na daném místě, tedy v lázních, mohla působit trochu nudně a hodila by se spíše pro událost s užším a znalejším publikem. Na druhou stranu se ale koncert ani nepodbízel předvedením pouze notoricky známých kusů. Střídání skladeb jako je Bachova barokní Gavota, svižný Saint-Saensův Koncert kostlivců, známá a oblíbená 1.věta Vivaldiho Koncertu a moll nebo něžné Massenetovi Meditace tak za daných podmínek nelze hodnotit jinak než výborně.
Na koncertu vystoupilo celkem 8 mladých houslistů v úctyhodném věkovém rozmezí. Nejmladší Pavle Tesařové bylo 11 let, nejstaršímu Marku Pavelcovi pak 21. Ačkoliv vystoupení všech účinkujících byla velmi dobrá (osobně se mi líbila například Veronika Kašatová a její podání 1.věty Mozartova Koncertu pro housle a orchestr G dur nebo Gavota od Filipa Zaykova), právě tito dva – tedy nejmladší Pavla a nejstarší Marek - se nakonec ukázali být jako hudebně nejzajímavější.
Teprve jedenáctiletá Pavla Tesařová vystoupila hned dvakrát. Nejdříve koncert spolu s dvanáctiletým Filipem Zaykovem uvedla 1.větou Vivaldiho koncertu a moll a v polovině koncertu pak ještě sama výborně zahrála Massenetovu Meditaci. Právě zde ukázala svůj velký talent a cit pro hudbu. Massenetovu skladbu, která svým charakterem vyloženě svádí k patetickému a přecitlivělému podání, odehrála bravurně. Barevně, lehce a hlavně velmi jednoduše a jakoby naivně „obyčejně“. Právě takové téměř asketické podání Meditace je přesně to, co se mi líbí a jak si Meditaci nejvíce užiji. Meditace je sama o sobě tak silná skladba, že vyžaduje velmi prosté podání a jakékoliv další emotivní vyhrocení jí už jen škodí. Nic takového jsem ale v Pavlině precizní hře nenašel a musím proto říci, že její vystoupení pro mě bylo velkým zážitkem. Pavla si tak, samozřejmě i s ohledem na svůj statut nejmladšího účastníka Akademie, vysloužila zřejmě největší uznání publika. Pro úplnost je ale třeba poznamenat, že obě její skaldby patřily k těm nejlíbivějším a Pavla tak měla trochu ulehčenou práci. Vzhledem k tomu, že nejlepšího účastníka nevybírá publikum, ale pan Hudeček, je to však jedno.
Závěr koncertu patřil Markovi Pavelcovi a jeho podání Saint-Saensova Tance kostlivů. K jeho výkonu se zde ale vyjadřovat nebudu. Pro mě, jako houslového neznalce, je velmi těžké jeho výkon posoudit. Na rozdíl od mně notoricky známé a hlavně o poznání pomalejší Meditace je pro mě Markem zahraný rychlý a divoký Tanec kostlivců velmi nečitelný. Navíc jsem spíše příznivcem výrazově umírněných hudebníků (ve světě klavíru například něco na způsob Vladimira Horowitze), kteří i nejrychlejší a nejdynamičtější kusy hrají téměř bez hnutí a s ledovým výrazem ve tváři, takže Markovo podání mi nebylo nejbližší. Zde se ale jedná o čistě subjektivní záležitost. Hodnocení proto přenechám znalejším a svoje konstatování o něm jako o jednom ze dvou nejzajímavějších účastníků Akademie opřu pouze o nepřímé indicie. Za takovou indicii bych označil fakt, že se o Markovi několikrát pochvalně vyjádřil Václav Hudeček v krátkých propagačních videích, které Akademie uvolnila médiím. Spolu s jeho zařazením na konec celého koncertu lze předpokládat, že by skutečně měl patřit k nejlepším žákům tohoto ročníku Hudečkovi akademie.
Závěrem - nebýt této náhodné lázeňské příležitosti by mě asi ani nenapadlo, že koncert takto mladých umělců může být zajímavou altenativou k již zavedeným jménům. A kdoví, možná budu moct jednou na koncertu v Rudolfinu tónem plným erudice prohlásit: „No ovšem, Pavla, tu sleduji již od jejích jedenácti let…“
Žádné komentáře:
Okomentovat