Text Bite II

„Dominantní diskurz promlouvá skrze svého reportéra,“ míní Stuart Hall, přičemž diskurzem je mu reflexe stavu společnosti v pojetí držitelů moci. Jak je to ale možné, když „reportér“ denodenně poukazuje na korupci, klientelismus a další nežádoucí politické deviace? Je to právě proto, že média ukazují tuto skutečnost jako deviantní, vychýlenou od „normálu“, tedy od toho, co je považováno za pravidla tzv. demokratické politiky. Řečeno s Habermasem, tím, že „reportér“ poukazuje na skutečnost jako na odchylku z normálu, legitimizuje celý systém jako v zásadě funkční, leč postižený nedostatky. To je ale zcela mylný přístup a skutečnost, že tyto „nedostatky“ se staly funkčními principy systému, zcela uniká pozornosti. Média tím pádem nepředstavují opozici, ale reprezentaci systému, v němž se z nedostatků stal modus vivendi, a aktivně ho pomáhají udržovat při životě.

Bohumil Kartous, Paradox hlídacího psa, Britské listy 8.2.2011

a