Buržoazní společnost - Eseje o kapitalistických mýtech

Knih, které by důsledně ostřelovaly společnost z levicových pozic, je v češtině pramálo. To, že nabídka je nedostatečná, ale ještě neznamená, že je možné vzít za vděk každým titulem. Nedávno vydaná kniha dosud spíše neznámého esejisty Bohumíra Pavelka Buržoazní společnost tak je vítaným, leč poměrně sporným přírůstkem do skupiny společenskokritických publikací.

Na přebalu knihy s podtitulem Eseje o kapitalistických mýtech se dozvíme, že: "Autor rozebírá povahu současné kapitalistické společnosti. V tradici frankfurtské školy a nedogmatického marxismu rozebírá povahu dnešní moci, mýty, ideologii a konzumní společnost. Kniha je břitkou polemikou s kapitalistickou mentalitou a jejími intelektuálními sekundanty." Téma tedy zajímavé, zpracování bohužel minimálně sporné.

Tím prvním (a menším) problémem je Pavelkův osobitý autorský styl. Do určité míry působí autorova "břitká polemika" svěže a vtipně. Po přečtení pár desítek stran se však Pavelkův agresivní ostrovtip přejí a formulace typu: "...ušlechtilí intelektuálové pohrají si se sémantikou a sémiotikou ornamentů jak koťátko s klubíčkem a natvrdlí burani zareagují na složitější informaci uprdnutím a uchechtnutím - to ovšem těžko zvát rezistencí vůči buržoazním mýtům" začnou působit až lehce nechutně. Přitom by stačilo poměrně málo. Břitký ostrovtip ano, je mu ale třeba vymezit určité mantinely a výrazům jako je "uprdnutí" se prostě v odborném textu vyhnout.

Zmiňoval jsem dva problémy. Pokud překousneme první z nich - Pavelkův osobitý styl - dostáváme se k samotnému obsahu knihy. Jakkoliv je autorovo téma mimořádně zajímavé, nelze se místy ubránit dojmu, že kniha místo nových a neotřelých názorů přináší spíše defilé Pavelkem načtené odborné literatury. I v pasážích, kdy autor nikoho necituje nebo se na nikoho neodkazuje - a takových pasáží je bohužel menšina - , je zřetelně cítit přítomnost již několikrát vyřčených myšlenek. Tu najdeme pasáž, která stylem i myšlenkou připomíná Zygmunta Baumana, o kus dál se při čtení vybaví Mytologie Rolanda Barthese.

Nelze říci, že by čtení Pavelkovy Buržoazní společnosti nebylo zajímavé, bohužel ale kniha přináší jen málo nového. Jste-li v oboru kritiky v současnosti převažujícího konzervativního a neoliberálního diskurzu nováčkem, titul pro vás může představovat vtipný a podnětný úvod do problematiky. Pokud už jste ale četli alespoň jednu knihu od autorů, jako jsou Zygmunt Bauman, Gilles Lipovetsky, Václav Bělohradský nebo mnozí další, Pavelkova Buržoazní společnost bohužel nemá moc co nabídnout.