Harry Potter a relikvie smrti - 1.část

Aneb vytížený český popkorňák opět spěchal tak, že i na půlnoční premiéře musel zmizet přesně ve chvíli, kdy se na plátnu objevil první titulek. Moje představa, že alespoň výjimečná půlnoční premiéra by buranství mohla být ušetřena, se opět ukázala být mimo.

Dále mi pak také zůstávají utajeny pohnutky oné čtvrtiny diváků, kteří před, v průběhu i po promítání musí ostentativně projevovat svůj přezíravý postoj k tomuto filmu. Nabízí se otázka, chápu, asi opět naivní, proč tam tedy, proboha, chodí? Když už ve svém natvrdlém mozku z nějakého důvodu zkonstruovali přesvědčení, že Harry Potter je ubohou zábavou a zároveň na tomtéž místě dospěli k závěru, že všechny ty jejich milované Pelíšky apod. představují vrcholnou intelektuální nirvánu, tak budiž, brát jim to nebudu, ale proč na ten film chodí a obtěžují, to mi nedochází.

Jinak k samotnému filmu. Daniel Radcliffe na své poměry nadstandardní, z Ruperta Grinta se stal vynikající tahoun a Emma, no, co říci. Slušelo jí to již v prvním díle. A to byla asi tak osmiletá. Zbytek si tedy inteligentní čtenář bez problémů domyslí. Abychom byli objektivní, je třeba říct, že svou pozici má trochu ulehčenou, protože v roli odtažitě chladné intelektuálky by snad i Vy-víte-kdo byl vrcholem smyslnosti. Teď mi dochází, že jsem se možná trochu zapomněl a měl bych zde spíše asi hodnotit herecký výkon, že. Ale není to u Watson vlastně jedno?

Začátek filmu je sympaticky svižný a kupodivu se v podstatě zcela obešel bez dojímavého patosu. Čisté, až minimalistické podání působí daleko silněji než potoky slz nebo srdceryvná hudba a snad ještě větší překvapení pak diváka čeká, když zjistí, že na stejné vlně "jede" velká část snímku. Tak málo vzlykavých houslí či letících valkýr se jen tak nevidí, bravo, Hollywoode, aspoň něco. Svým způsobem prázdná (v pozitivním slova smyslu) a celkově nepříliš dramatická atmosféra asi řadě diváků po chuti nebude, přecejen fanoušek navyklý na neustávající proud útočných kouzel si bude u tohoto dílu připadat tak trochu jako při sledování epizody seriálu Tak jde čas. V kontextu daného dílu je ale právě toto podání to pravé. Často zmiňovaná brutální stopáž pak není nijak zásadním problémem, pravda, film se asi v jedné třetině lehce zadrhne a znovu nasadit se mu podaří až o chvíli později, jako divák jsem to ale nevnímal nijak zásadně. Alespoň je čas pokochat se Watson.

Některé scény jsou vynikající. Hermiona očarovávající rodiče kouzlem zapomnění je bezchybná. U ujetého tanečku Harryho a Hermiony v neviditelném stanu se snad až musím zeptat, zda to skutečně byl režisérův tvůrčí záměr. Celá scéna, která s největší pravděpodobností hraje roli převodu Harryho veledůležité knižní věty "Mám ji rád jako sestru" do filmové podoby, je natočena tak podivně, až se nabízí otázka, zda se nejedná o jakýsi druh omylu. Do Hollywoodského středního proudu mi to prostě nesedí. Jestli to ale záměr skutečně byl, pak je třeba mu zatleskat - snad právě díky své podivnosti scéna do filmu zvláštním způsobem zapadá, dokresluje jeho hutnou atmosféru a onu větu ztvárňuje až neskutečně krásným, neprvoplánově dojemným a zároveň snad jediným možným způsobem. Když jsme u intimních vztahů hlavních hrdinů, bude zajímavé sledovat poslední díl. Je evidentní, že jde o pro Yatese citlivé téma. Zatím volil jen velmi letmé náznaky, jakoby se skoro bál, aby něco pro celou sérii tak výsostně důležitého nezničil jakoukoliv laciností.

Co se celkové atmosféry týče - dle prvních ohlasů je právě ta největší devizou nejnovějšího Harryho Pottera. S tím bohužel nelze zcela souhlasit, za daných okolností šlo, dle mého názoru, vykřesat ještě víc. Filmu v tomto ohledu paradoxně nejvíce škodí samotný potenciál atmosféry, který je - vzhledem k době, ve které se odehrává - obrovský. Yates, tohoto potenciálu si vědom, nebyl nucen přijít s ničím inovativním nebo zajímavým a jeho paralela s nacistickým terorem je tak vyvedena až příliš otrocky přesně a tak trochu jako "pro blbé".

Nejsem recenzent pohádek, takže už by to stačilo, jestli chcete vědět víc, běžte se podívat sami. Pokud jste natolik otrlí, abyste při návštěvě Palace Cinemas nedostali infarkt, nejnovější Harry Potter stojí za návštěvu. Film ode mě dostává (relativní) hodnocení 85% a vy, popkorňáci, zkuste aspoň na premiéře trochu míň křoupat a hlavně vydržet až do konce titulků.