Povedlo se na Královských Vinohradech navázat na úspěšný koncept?
Vinohradská Mirellie není jen sestrou dejvické restaurace, je dokonce jejím dvojčetem. Interiér, ač laděný mírně luxusněji, je jinak velmi podobný a dejvičtí zde za chvíli budou jako doma. Položky jídelního lístku jsou pak v podstatě totožné, v nabídce oproti Dejvicím chybí jen pizzy. Vinohradská sestra - zřejmě s ohledem na lokalitu - nasadila ceny o něco málo výše. Rozdíl však není zásadní, vždy jen okolo 5-15 Kč.
Ač se Mirellie prezentuje jako mediteránská restaurace, osobně bych jí toto označení spíše nepřiznával. V jídelním lístku (mimochodem pekelně dlouhém - s trendy 10-ti položkovým menu si zde hlavu nelámou) najdete zejména těstoviny a ryby, což je přece jen trochu málo a název Mediterranean v podtitulu restaurace tak je lehce zavádějící. Svou nabídkou Mirellie do určité míry vytvoří trochu dražší a luxusnější alternativu jen pár desítek metrů vzdálenému Grossetu, které, ač již trochu ohrané, stále nabízí velmi slušný poměr cena/výkon. Mirellie má přitom na Vinohradech evidentně velké plány. Svědčí o tom například rozloha restaurace - kromě středně velkého nekuřáckého salonku a poměrně rozlehlého kuřáckého prostoru je zde celé další rozsáhlé patro. Restauraci tak tipuji na cca 250 míst, což je s přihlédnutím k cenové hladině poměrně vysoké číslo.
Ale k jídlu. Vezmu to zkrátka, protože zklamání bylo velké. Tomatová polévka (60 Kč) na začátku rozhodně neurazila, rajčatový základ bych hodnotil jako velmi kvalitní. S dalšími chody to již bylo horší. Co se domácích raviol s lanýži (210 Kč) týče, kuchař zřejmě dospěl k závěru, že když už si objednáte lanýže, musíte za své peníze dostat ještě nějakou další přidanou hodnotu - takže nádavkem ravioly omazal lanýžovým olejem. Nic proti tomu, pokud je lanýžový olej kvalitní, pak mi nevadí. Jinak bezchybné (domácí, rozplývající se, skutečně dokonalé) ravioly ale byly v oleji tak silně omáčeny, že s přibývajícími sousty už olej začal skvělé ravioly zcela potlačovat a byl vyloženě na obtíž.
Zatímco ravioly samy o sobě měly ohromný; byť díky přilišnému množství oleje nevyužitý; potenciál, s dalšími chody se dostavovalo stále větší zklamání. Ceasar salát byl tak vykoupaný v balsamicovém octu, že ani nedovedu posoudit, zda samotné suroviny byly čerstvé. A nakonec bruschetta s rajčaty, rukolou a parmazánem už byla v podstatě nejedlá. Rajčata průměrná, bageta zřejmě koupená v Tescu těsně před Silvestrem a to vše korunováno snad 250 ml balsamika.
Dezert jsem raději nezkoušel, protože podle stránek scuk.cz nedosahuje kvalit hlavních jídel, čiže to už by téměř hraničilo s ohrožením zdraví.
Je to záhada, scukaři vinohradskou Mirellie vesměs chválí, jejich hodnocení je průměrné až lehce nadprůměrné. Kuchař měl možná jen špatný den, tak restauraci dám někdy ještě jednu šanci.
Ač se Mirellie prezentuje jako mediteránská restaurace, osobně bych jí toto označení spíše nepřiznával. V jídelním lístku (mimochodem pekelně dlouhém - s trendy 10-ti položkovým menu si zde hlavu nelámou) najdete zejména těstoviny a ryby, což je přece jen trochu málo a název Mediterranean v podtitulu restaurace tak je lehce zavádějící. Svou nabídkou Mirellie do určité míry vytvoří trochu dražší a luxusnější alternativu jen pár desítek metrů vzdálenému Grossetu, které, ač již trochu ohrané, stále nabízí velmi slušný poměr cena/výkon. Mirellie má přitom na Vinohradech evidentně velké plány. Svědčí o tom například rozloha restaurace - kromě středně velkého nekuřáckého salonku a poměrně rozlehlého kuřáckého prostoru je zde celé další rozsáhlé patro. Restauraci tak tipuji na cca 250 míst, což je s přihlédnutím k cenové hladině poměrně vysoké číslo.
Ale k jídlu. Vezmu to zkrátka, protože zklamání bylo velké. Tomatová polévka (60 Kč) na začátku rozhodně neurazila, rajčatový základ bych hodnotil jako velmi kvalitní. S dalšími chody to již bylo horší. Co se domácích raviol s lanýži (210 Kč) týče, kuchař zřejmě dospěl k závěru, že když už si objednáte lanýže, musíte za své peníze dostat ještě nějakou další přidanou hodnotu - takže nádavkem ravioly omazal lanýžovým olejem. Nic proti tomu, pokud je lanýžový olej kvalitní, pak mi nevadí. Jinak bezchybné (domácí, rozplývající se, skutečně dokonalé) ravioly ale byly v oleji tak silně omáčeny, že s přibývajícími sousty už olej začal skvělé ravioly zcela potlačovat a byl vyloženě na obtíž.
Zatímco ravioly samy o sobě měly ohromný; byť díky přilišnému množství oleje nevyužitý; potenciál, s dalšími chody se dostavovalo stále větší zklamání. Ceasar salát byl tak vykoupaný v balsamicovém octu, že ani nedovedu posoudit, zda samotné suroviny byly čerstvé. A nakonec bruschetta s rajčaty, rukolou a parmazánem už byla v podstatě nejedlá. Rajčata průměrná, bageta zřejmě koupená v Tescu těsně před Silvestrem a to vše korunováno snad 250 ml balsamika.
Dezert jsem raději nezkoušel, protože podle stránek scuk.cz nedosahuje kvalit hlavních jídel, čiže to už by téměř hraničilo s ohrožením zdraví.
Je to záhada, scukaři vinohradskou Mirellie vesměs chválí, jejich hodnocení je průměrné až lehce nadprůměrné. Kuchař měl možná jen špatný den, tak restauraci dám někdy ještě jednu šanci.
a
Žádné komentáře:
Okomentovat